Role rodiče ve výchově sportovce
Rodiče jako vzor
Každé dítě může mít rádo sport. Ten v dnešní době poskytuje tolik možností že, že si vybere opravdu každý. Sport jako takový navíc děti učí už od malička smysl pro fair play, poskytuje vyšší odolnost proti fyzické zátěži a psychickému stresu, učí vyrovnání se s neúspěchem. Na tom, abychom v malých sportovcích probudili tu pravou lásku však největší podíl neseme my, rodiče. Je na nás, abychom šli dětem příkladem a vedli je ke sportu už od útlého věku. Fotbal, volejbal, basketbal, gymnastika, florbal – možností je dnes nespočet. Nemusí to být však být pouze sporty formou her. Pro samotnou radost z pohybu pak máme alternativy jako běh, kolo, kolečkové brusle nebo plavání. U těch je však vždy lepší vyrazit do přírody, než být v džungli velkoměsta. Důležitost vlastního vzoru a vedení podporuje i nedávno zveřejněná studie psychologů z University of Texas. Ta došla k závěru, že děti angažovaných a podporujících rodičů měly lepší sportovní výsledky podpořené vyšší sebejistotou a radostí ze sportu. Konkrétně radost byla hlavním aspektem toho, že se danému sportu věnovali o 12 měsíců později.
Role rodiče se nesmí přehánět
Jak jsme zmiňovali výše, určitě je potřeba děti vést, ale nenutit. Je pravda, že hranice mezi těmito dvěma pojmy může být velmi tenká. Občas je potřeba děti, zejména ty malé, mírně popostrčit a dát jim tím určitý režim. Na druhou stranu, každá akce vyvolává reakci. Může se tak stát, že pokud budeme jako rodiče příliš tlačit na pilu, naše dítě se zasekne. Začne rebelovat ne proti samotné činnosti, respektive sportu, ale proti nám a našemu nátlaku. Správná otázka zní: “Kde je ona hranice, na kterou můžeme jako rodiče jít?” Správná a jediná odpověď bohužel neexistuje. Každý z nás je jiný, proto je potřeba malým sportovcům naslouchat a uvědomovat si jejich potřeby. Důležité je nevynechávat dny volna a dát dětem dostatek prostoru i k jiným aktivitám. Tato důležitost vzrůstá zejména s obdobím puberty, ve kterém bohužel až 75 % dětí skončí s organizovaným portem. Zbylá část, i z úst vrcholových sportovců, prochází při nejmenším osobní krizí.
Role rodiče při výhrách a prohrách
Negativní jevy lze vidět zejména u příliš angažovaných rodičů. Ti přehnaně lpí na výsledku zápasu nebo závodu u svého potomka. Po jeho prohře tak následuje série nepříjemných otázek, výčitek a nevyžádaných rad, co příště zlepšit. Výhry naopak vyzdvihují, až nezdravě, nebo zase bagatelizují s tím, že je stále co zlepšovat. Dítě tím nabyde pocitu, že aby si získalo přízeň a lásku svých rodičů, musí neustále vyhrávat. Toto je jedna z nejstrašnějších výchovných chyb, které jako rodiče můžeme udělat. Zároveň je bohužel v prostředí sportu častější, než bychom čekali. Může to také částečně souviset s tím, že si skrze svého malého sportovce chtějí tatínkové a maminky realizovat své nesplněné cíle a sny. Zdravý přístup je naopak dítě povzbuzovat a být mu oporou jak při výhře, tak porážce. Prohry nemá nikdo rád, proto je důležité v takovém okamžiku být zejména oporou, pevným majákem v jejich sportovním světě. Při výhrách je zase důležité děti učit je správně přijmout a zůstat pokorný, zejména k soupeři nebo soupeřům.
Role u dospívajících sportovců
Jak rozpoznat talent
Prvotním aspektem rozpoznání talentu je dítě pozorovat. Jak si hraje, co ho baví a u čeho by zvládlo sedět hodiny. Pokud se na podobné věci zaměříte, rychle vyselektuje pár horkých favoritů. Ty je poté potřeba dále rozvíjet pomocí tréninků nebo kroužků. U těch je důležité se zaměřit na kvalitní rektory, potažmo trenéry, kteří mají dětem co předat. Také není na škodu zjistit, v jakém kolektivu náš malý talent bude. Přece jen lidé kolem něj na něj budou mít největší vliv v jeho vývoji. Následně musíme bedlivě sledovat, v jakých činnostech bude dítě vynikat a chtít se dále zlepšovat. Nikdy nezapomínejte budovat rodinné hodnoty. Ty jsou základem přijetí a vedení. Pokud mají totiž děti silný pocit podpory a sounáležitosti, dokáží lépe využít svůj plný potenciál. V praxi to znamená dát dětem najevo, že respektujeme jejich jedinečnost, nápady a sny.
AIM kempy a výchova sportovců
Děti mohou sportovat rády. Tuto myšlenku razíme na našich kempech. A co AIM Kemp vlastně je? Jedná se o příměstský tábor pro děti od 6 do 13 let, kde si užijí vrchovatou porci sportu, zábavy a zážitků. Během týdenního programu na děti čeká 7 hlavních sportů – atletika, judo, tenis, gymnastika, florbal, basketbal a házená a ukázky dalších sportů, jako je třeba lakros nebo rugby. K tomu si zahrají spoustu her s hlavním trenérem kempu Romanem Jurákem, kde budou rozvíjet svou pohybovou obratnost. Chybět nebudou ani zábavné soutěže a turnaj o putovní AIM pohár. Všichni trenéři, kteří se o děti postarají, mají dlouholetou praxi a jsou držiteli profesionálních trenérských licencí. Na příměstských táborech AIM jde však hlavně o to, aby nabytá láska ke sportu v dětech zůstala už navždy. A to se nám podle zpětné vazby od dětí a rodičů daří.
Pořádnou várku inspirace dětem přinesou i pravidelné návštěvy sportovních hvězd. Na jednotlivých turnusech se tak objevily a objeví osobnosti jako třeba Jiří “BJP” Procházka, Šárka Kašpárková, Jiří Tkadlčík a spousta dalších.
Shrnutí co v roli rodiče (ne)dělat
ANO
- být vzorem a jít příkladem
- povzbuzovat a fandit
- naslouchat a podporovat
- nechat dostatek prostoru k jiným aktivitám
NE
- nestylizovat se do role trenéra
- neshazovat, příliš nekritizovat
- přehnaně nelpět na výsledku
- nerealizovat své nesplněné cíle skrz dítě
