Judo tábor

Jedním ze sportů, které si děti na AIM Kempu mohou vyzkoušet, je judo. Toto bojové umění je původem z Japonska. Jeho zakladatelem je profesor Jigoro Kano, který se narodil v roce 1860 nedaleko Kobé. Ten nejdříve začínal s učením umění Jiu-Jitsu. Šikana od starších a silnějších dětí ho však vedla ke studování starých spisů dalších umění boje. Na jejich základě vznikl systém Kodokan-Judo. Jeho činnost se datuje k datu 1882, které se zároveň uvádí jako datum vzniku juda. Mimo systém samotného boje Jigoro Kano stanovil i soubor pravidel chování v Doju. Ty zajišťovali vzájemný respekt a slušnost jak mezi žáky, tak učiteli.

Judo se určitě poprvé neobjevilo na našem táboru. První tréninky juda se datují už k roku 1907. V roce 1930 pak vznikají první pravidelné kurzy pro pražské vysokoškolské studenty. Souběžně s tím jsou vydávány publikace, které se věnují Jiu-Jitsu a judu. V roce 1935 se pak v Plzni uspořádal „Velký match o nejlepšího judistu”. Rok 1952 je rokem, kdy začíná vznikat organizované judo i na Slovensku. V roce 1960 se začíná judo u nás zkvalitňovat a profesionalizovat. To zejména díky návštěvám japonského mistra Kokishi Nagaoky. Tato snaha byla v roce 1974 korunována ziskem medailí z Mistrovství Evropy. Naším prvním olympijským závodníkem byl Petr Jákl, který Československo reprezentoval na Letních olympijských hrách v Mnichově v roce 1972. Avšak ziskem první medaile se mohl chlubit až Vladimír Kocman, který ji vyhrál v roce 1980 na Letních olympijských hrách v Moskvě.

Ve sportovním judu proti sobě na tatami bojují dva zápasníci, přičemž základním cílem je shození soupeře na lopatky bez použití úderů rukou či kopů, pouze na základě technik. Ty rozhodčí bodují dvěma stupni. První se jmenuje ippon a jde o provedení hození soupeře z postoje. Toto hození je dostatečně razantní s jasným dopadem na lopatky. Za ippon se považuje i shození soupeře na záda a udržení ho v této pozici po dobu 20-ti vteřin. Po rozhodčím uznaném ipponu končí celý zápas. Druhé je wazari. Tedy nedostatečné provedení techniky hodu soupeře z postoje na záda. Wazari následuje také tehdy, pokud zápasník shodí soupeře na záda a udrží jej v této pozici na zemi po dobu alespoň 10 vteřin. Za celý zápas může být wazari uznané maximálně dvakrát, jinak zápas končí.

Při judu se děti naučí lépe pracovat s vlastním tělem a na žíněnkách si bezpečně vyzkouší základní chvaty. Velký důraz je na našich táborech v rámci juda dáván také na techniky pádu, kterými vždy děti začínají. Judo je také jako jedno z mála bojových sportů bez kopů, úderů nebo ran. Děti si proto zkouší pouze základní techniky hodu, držení a páčení pod dohledem zkušených trenérů. Samozřejmostí je i klasický judistický nástup a judistické ukončení, které se řídí všemi potřebnými zvyklostmi. Pokud jsou navíc děti hodné, tak se mohou dočkat i ukázky souboje mezi trenéry. Tyto exhibice mají většinou velký úspěch a v dětech nechávají mnoho zážitků ještě dlouho po skončení táboru. Na našich kempech navíc účastníci mohou na souboj vyzvat české reprezentanty, jako jsou například hlavní trenér juda na AIM kempu, Dan Pochop.

Nemělo by smysl s dětmi hned dělat „ostrý” judistický trénink. Proto se nejdříve učí úplné základy jako jsou techniky správného pádu. Na první pohled se to může zdát jako banální záležitost, ale správně zvládnutý pád je v judu klíčový. Navíc pomáhá předcházet zraněním a zdravotním obtížím. Mimoto se na judistických trénincích na táboře hrají tzv. želvy. Jde o hru ve které si jedno dítě lehne celou plochou na bříško a druhé (lovec) se ho snaží otočit na záda (u želvy krunýř). Toto cvičení probíhá tak dlouho, dokud lovec nepřevrátí želvu na krunýř, poté se role vyměňují. Velké nadšení také vždy vyvolá, když si děti mohou hromadně vyzkoušet přetočit trenéra juda.

Trenéři