Sky is the limit

Cesta na vrchol

Seznamte se s Ondrou Procházkou. Narodil se s vývojovou vadou a v 6 letech musel podstoupit amputaci nohy. Věc, která už mnoho lidí zlomila a vzala jim chuť k životu. Ne však Ondru. Nestojí o litování, ani soucitné pohledy. Vede naprosto běžný život a chce dokázat lidem s podobným problémem, že boj a vytrvalost nakonec přinesou své ovoce. Protože jak sám říká: „Sky is the limit“.

Co je Cesta na vrchol?

Seznamte se s Ondrou Procházkou. Narodil se s vývojovou vadou a v 6 letech musel podstoupit amputaci nohy. Věc, která už mnoho lidí zlomila a vzala jim chuť k životu. Ne však Ondru. Nestojí o litování, ani soucitné pohledy. Vede naprosto běžný život a chce dokázat lidem s podobným problémem, že boj a vytrvalost nakonec přinesou své ovoce. Protože jak sám říká: „Sky is the limit“.

Jeho rodiče byli hned po porodu vystaveni nesmírně těžkému rozhodnutí, jestli dát Ondru do ústavní péče, nebo se o něj starat doma. Semkli se a i když to stálo roky péče, odříkání a nervů, tak se nevzdali. Nikdo z nich. Hlavně proto je mu dnes umožněno žít normální život. Ondra se už od dětství učil chodit s protézou. Ze začátku chodil s dřevěnými náhradami, proto se často stávalo, že se během chůze zlomily a on byl naprosto odkázán na pomoc cizích lidí, kteří ho museli dostat domů. Po několika letech mu doktoři odoperovali ještě další část lýtka a umožnili mu přidat mechanizmy, které usnadňují chůzi. Během života se však měnily nejen jeho protézy, ale zároveň i přístup k životu. Od 6 do 17 let chodil Ondra pouze v dlouhých kalhotách, na samotné náhradě měl pěnový kryt. To až do dne, kdy se rozhodl žít jinak. Nestydět se za něco, za co přece nemůže. K téhle myšlence mu také pomohl jistý herec, který podstoupil amputaci a kterého viděl v klipu skupiny Rudimental. Jezdil v něm na kole, běhal, užíval si život. Rozhodl se ho přes internet zeptat na otázky, které ho trápily nejvíce – jak má překonat momenty, kdy je na dně? Jak v sobě najít sílu něco změnit? Odpověď herce byla jednoduchá: vytrvalost, odhodlanost, krátkodobé cíle, které se časem promítnou do cílů celoživotních. To Ondrovi pomohlo odrazit se ode dna. Uvědomil si, že se chce také hýbat, že chce sportovat, že chce dělat všechno, na co do té doby nemohl ani pomyslet. Vzal nůž a sundal pěnový kryt na protéze. Našel v sobě vášeň začít dělat věci, které ho rozvíjely jak po psychické, tak fyzické stránce. Jeho rodiče ho celý život povzbuzovali, říkali mu, že může dokázat všechno, co bude chtít. Říkali, že sebelítost není to, co ho povede v životě kupředu. Tím je víra a bojovnost – vnitřní plamen.

Společně s tátou se začal učit jezdit v běžném autě na polní cestě a ve svých 18-ti letech úspěšně dokončil zkoušky na řidičský průkaz, aniž by komisař během jeho závěrečné jízdy věděl o jeho handicapu. Naučil se jezdit na snowboardu i na lyžích. Se zvyšujícím se sebevědomím mu narostlo odhodlání nakopat životu zadek. Chtít ukázat lidem kolem sebe, že zvládnout se dá vše. Chtít ukázat lidem trpícím stejným problémem, že rezignace ničemu nepomůže. Toužil vypadat dobře, a proto začal chodit do posilovny. Začátky byly, jak jinak, než těžké. Pracoval s trenéry, kteří nevěděli, co všechno snese a nechtěli mu ublížit. Šetřili ho. To až do doby, než začal cvičit s kamarádem koučem, který se toho opravdu nebál. Když to zvládne tělo, tak náhrada taky. Nebral na něj zbytečně ohledy. Bolest, vyčerpání i pot cítil Ondra stejně jako každý jiný člověk. Dávalo mu to ale pocit uspokojení. Mohl porovnávat své výkony s ostatními, což ho také posouvalo dopředu. Teď chodí 4 krát týdně do posilovny, i přesto, že měl období, kdy ho bolel každý krok. Tam jsme se taky s Ondrou potkali. Rychle se tak zrodila myšlenka mu pomoci k naplnění jednoho z jeho životních snů – zaběhnutí obávaného Spartan race.

Společně s AIM týmem jsme chtěli světu předvést, že žádný sen není moc velký na to, aby se nemohl stát skutečností. Chtěli jsme ukázat člověka, který se nebojí postavit se svému strachu a dosáhnout stanoveného cíle. Začala tedy příprava. Ondra byl v pravidelném kontaktu s kondičním trenérem, se kterým ladili jeho tréninky. Sám pak chodil každé ráno běhat a v posilovně jel vždy na maximum. Mimoto zkusil cviky a techniky, o nichž ani nevěděl, že existují. Jak sám Ondra říká, byla to jeho nejtěžší příprava v životě.

Jeho sen se stal skutečností 30. srpna 2020, kdy bez větších potíží dokončil obávaný Spartan race. Spartan race pro zdravé účastníky, bez zdravotních omezení! Byl promočený, špinavý, vyčerpaný, ale neuvěřitelně šťastný. Dokázal tím, že naše limity si určujeme pouze my sami. Stal se živoucím vzorem a dostál svému životnímu mottu: “Sky is the limit.”

Otevřít chat
1
Scan the code
Dobrý den,

máte jakýkoliv dotaz? Odpovím Vám ihned.

Filip Štoss z AIM Sport